Gun

slyšela poslední větu a zírala na něho s očima navrch hlavy.
"Musím zajet na Längholmen," řekl unaveně."Jak mám ksakru v tuhle dobu sehnat taxika!"
"Já tě tam zavezu, nic jsem nepila," nabídla se Äsa.
Cestou si neřekli ani slovo. Stráž u vrat se na Äsu Torellovou podezřívavě zadívala.
"To je moje sekretářka," řekl Kollberg.
"Vaše co? Okamžik; já bych se na tu legitimaci podíval ještě jednou."
Birgersson se nijak nezměnil, ledaže působil ještě mírumilovněji a rozvážněji než před čtrnácti dny.
"Co jste mi chtěl říct?" zeptal se zhurta Kollberg. Birgersson se usmál.
"Třeba se vám to bude zdát hloupé," řekl,"ale právě dnes večer jsem si na něco vzpomněl. Ptal jste se mě na to auto, na toho mýho morrise. A..."
"A co?"
"Totiž jednou, když jsme s panem kriminálním asistentem Sténströmem měli pauzu, tak jsem mu při jídle něco vypravoval.
Vzpomínám si, že jsme měli vepřové s tuřínovou kaší. To je moje zamilované jídlo, a když nám dnes přinesli štědrovečerní večeři..."
Kollberg hleděl na mužíka s rostoucí nespokojeností.
"Tak vy jste mu tedy něco vypravoval. A co to bylo?"
"Vlastně jsem mluvil o sobě. Když jsme bydleli na Roslagské ulici, totiž já a moje..."